ošklivé káčátko

7: meta. Tired, but hopeful.

1/26

I feel really emotionally tired. Also physically tired. These feelings probably feed on each other.

Maybe it's from starting this new job teaching English. I really love it. But it is really hard in some ways. For example, having a completely blank* schedule for nearly what, 7 years now, it feels strangling/suffocating to have a work schedule dictated by someone else. But on the other hand, I think it's as miniscule a feeling as it could possibly be, because literally I pick all the time slots. I'm only required to be available to work 7.5 hours/week. I CAN work much more than that. How much I actually work is entirely dependant on whether the Chinese parents like my profile and book me as a teacher.

I've had some great success. I have a repeat student and I've only worked what, two weeks for this company. I am just so glad that I decided to start right now, during the Chinese New Year when it's slower. It would be a rough transition otherwise.

Maybe the hours, getting up early, being forced to go to bed early, are killing me. I think I would be a lot happier and more productive if I could somehow manage to consistently be asleep in bed by 10 pm or so. This has always been an elusive goal. I don't know how to achieve it.

I think that maybe part of the weight is a tremendous feeling of guilt that I keep carrying around, like… like worries about being a good parent, am I spending enough time with Danny, is our house in order, am I a good housewife, is it really OK for me to spend so much time focused on my personal goals or is that selfish, do I even care if it is, etc.

But I'm so bored with the housework. It undoes itself in five minutes. Obviously we have to have a sanitary living space. And it's important to me to have a clean kitchen and family room. But I am not my mom. My house will never be as clean as hers because I care a lot more about arranging my mental world than arranging my physical world. And of course now, I've completely fallen in love with Czech. I have to learn it.

But it's very frustrating. My time disappears so quickly into thin air and my progress is indecipherable. My mouth hurts from using muscles we never use when speaking English. I have headaches all the time. I feel frustrated. I feel like a moron. I feel sad and pathetic. And I've been here before, so I feel sad and pathetic about feeling sad and pathetic, because I know it's part of the deal with learning another language (at least for me. Maybe my life would be better if I didn't care about feeling intelligent.)

Also, I feel a lot of pressure to be a helpful teacher to these kind Czech souls who graciously let me into their worlds so I can practice, and who of course in turn want some help learning English. It's hard to say, “I really enjoy talking with you, but I just really don't want to talk right now to anybody…” But what is the root of that excuse? Feeling that speaking is merely an exercise in frustration? That's a lame excuse. I shouldn't let that matter. Because I don't have enough time? That's another lame excuse. Au contraire, I have too *much* time. Hence the problem.

I suppose it’s just balance that I'm seeking, and everything will be better with more sleep.

If I can somehow manage to get some...

*well… It's never blank. It's just that working as a stay home mom is a lot like being your own boss. You're in charge of your schedule.

LATER

1/28

It's going to be okay. It really is. It's slightly humiliating to realize that I have to go back and master some basic things like...the freaking alphabet...but that is okay.

I would give anything to be able to learn this language. So a little humiliation is nothing in the long term.

Pořad o pionýrech

Dnes večer jsme s Dannym viděli kanadý pořad jménem, “Pioneer Quest.” Dva manželské páry musejí žít jako pionýríci z roku 1870 po jeden rok, a potom vyhrají 100 000,00 dolarů.

Nemyslím, že ten pořad je moc autentický. Pokud chceš ukázat autentický pionýrský život, musíš mít dětí. Manželka by byla těhotná, a oni by měli dovednosti a schopnosti, co teď nemáme ve dvacátém prvním století.

Ale je to zajímavé a trochu legrační, vědět, že někdo se snaží žít jako pionýríci!

Nikdy to nebudu dělat. Nemám ráda prání prádla teď v mém století, a to je jen trochu nepříjemné v srovnání.

Gabriela Vašíčková

Já bych chtěla trochu mluvit o svém předkovi Gabriele Vašíčkové. Narodila se v městě Vratimově v rodině Vašíčkových. Když jí bylo 14 roků, otěhotněla, a myslím, že to bylo něco moc skandálního, protože ještě nebyla vdaná.

Po narození svého dítěte, vdala se za svého manžela, Aloise Klečku. Byl voják, a nevím, možná bylo to trochu jako v románu "Pýcha a předsudek," když máš mladého vojáka, který chce ukrást její srdce? Nevím co se stalo, ale vím, že je to zajímavý příběh.

Možná lidé ho v městě pomluvili. Možná to bylo příliš obtížné živit s lidem krutem. Možná její rodiče neměli rádi Aloise? Vím, že její dvě sestry také přistěhovaly se do Texasu. Možná to nebylo něco vztahujícího se k jejímu těhotenství.

Mému prapradědečkovi Josefu Vašíčkovi bylo 16 let, když se přistěhoval se svojí sestrou Gabrielou. Byla opět těhotná, a bylo jí jen 17 nebo 18 roků. Představuji si, jak to bylo, když byli na lodi. Byli jen děti. Představuji si, že Josef šel s ní, protože to bylo příliš mnoho cestovat sama - ne tak úplně sama, protože měla jedno malé dítě.

Já a arabština

6: meta

Wow, not a lot of time to write. I need to get to bed.

So, this week was really, really successful. I feel really happy with my progress learning Czech. I had like, 8 speaking appointments this week, which was really a lot!

I started with my long time contributor Tomáš. If you are reading this blog, which would be like, one or two people somewhere out there on the interwebs, you might be wondering why he suddenly seemed to drop off the face of my blog, because he doesn’t comment anymore. Well, he actually has been collaborating with me in google docs, which is a much better place for pinpointing problems and creating follow-able threads and subthreads. Anyway, Tomáš has been my collaborator and friend for several months now, and I got to skype with him. So that was really cool. I was super surprised at how nervous I was; probably the jitters were because it was in the middle of the night my time (we had a public holiday on Monday, and this is like the only time possible to skype, and I really wanted to “meet” this mysterious helper, so I sacrificed my sleep for it.) It was kind of dumb to feel nervous, because it went great. I was extremely surprised that I could understand some of (and even quite a bit of) what he was saying when he spoke Czech. Now, if only I could communicate back...well, we’ll keep working on that. Someday Kate!

Not enough time to write about the other really interesting, fun people I’ve been meeting and skyping with. But mainly I meet this people through this site called lang-8. It has proven to be really useful and fun.

Later this week I FINALLY GOT TO SKYPE WITH ROMAN! He is one of my favorite people alive, my fifth cousin in Řepiště. My dear, dear friend who found me way back in 2012 online. It is really lucky for me to have such an awesome (very distant) cousin - especially one who was willing to drive with me and Danny 3 hours to Poland to look in that archives - which was CLOSED ugh - it was really fun to skype with him.

So far, I have played this game three times with Czechs, and they seem to think it is hilarious. It is really helpful to me, though. I should come up with a  good name, maybe, “Name that name!” They give me a name in 1 pád, I give it back in 5 pád. It is deceptively difficult! Some names really don’t follow the pattern. And some names, I really just can’t tell if they are male or female. And then there are names like Anna, where it is just really unfortunate that her first name is “Yes.” It was so fun to play this with Roman. He used his calendar and found the name days - some of which were extremely obscure and no kind parent would ever name their children - and it was really fun.

Mostly, it was just so nice to see him and realize that he still exists, and my trip to the Czech Republic was not a dream. I really, really love knowing that.

I made some changes to the way I read the news: basically I have to print it. I know that’s kind of a waste of paper, but if I don’t, I’m just way, way too tempted to use a translator, and that’s not helpful. I’m surprised at how much I can figure out. I’ve also decided for the time being to explain what I think is going on in English. I need to get more diligent at doing this daily; not only will it help a lot, but it is also a really interesting way of learning new things about Czech culture and current events. And sometimes my current events too, haha.

I really have to go to bed. I think the secret to successful language learning is directly linked to anxiety and stress. Guess what, I feel a lot less stressed when I get a good night’s sleep. I had a full week of English classes this week (teaching Chinese students English online with this really cool company called VIPKid.) I love this job so much. I cannot even really express in words how much fun I am having with being back “in the classroom” again. I think that the part of my brain that I really enjoy exploring and using is my intuition, and this is exactly what the foreign language classroom is about. Plus, it is really fun to be on the teaching side. I think it builds my confidence for learning Czech, in a way. It also helps me empathize deeply with my Czech friends who are English language learners. Beyond that, it is helping me earn money to be able to fulfil my dream of returning to Czechia this summer. Maybe I will get to spend more than 1 very nauseated day in the archives this time, eh? Aughhh that would be so great.

K čemu jsou kluci

Četla jsem ten článek, a taký tu básničku:

K čemu jsou holkyna světě ?Aby z nich byly maminkyAby se pěkně usmályna toho kdo jemalinkýAby nás měl kdo pohladita vyprávět nám pohádkuProto jsou holky maminkyAby náš svět byl v pořádku

Zde jsou mé myšlenky:

Myslím, že nejlepší odpovědí bude napsat básničku o otci. Feministky nebudou nikdy dělat žádný pokrok tím, že budou kritizovat matky. Matky dávají život. Všichni jim dlužíme minimální úroveň respektu.

K čemu jsou kluci
na světě?
Aby z nich byly tatínci
Aby se pěkně zajistili
na toho kdo je
malinký
Aby se nás měl kdo pečovat
a taký o náš mez svedčí
Proto jsou kluci tatínky
Aby náš svět byl v bezpečí.

Dalším poloreleventní básnička

Pošlu dopis do háje

"Dáme, dáme!" křičela děvčata vesele, vzala Sněhurka za ruku a běžela s ní do háje.
-Erben

"Poslat do háje" dnes znamena něco jíneho...

Např.

Nemám ráda ti mě líbat, nech toho! Pošli do háje!

Ale...není "pošli" - stává se "Jdi do háje!"

Ale můžu říct, "pošli mi dopis!" A pokud já jsem byl dramatická, mohla bych říct, "Dopise, jdi!"

A pokud jsi byl špatný člověk, a taký mrtví, pak bych mohla říct, "Dopise, jdi do háje!"

Ale to by nebylo dorazí přes leteckou poštou...

Vyprávěj: Máj

V této epizodě je znázorněho, jaký byl život za komunismu.

Tam byl cenou 2000 korun. Karel pracoval a pracoval a pracoval, ale blbec ji vyhrál, kvůli jeho známosti.

Honzík měl problém, protože jeho učitelka ho nenáviděla. Bylo mu pouhých pět let, tak ta učitelka byla moc hloupá a krutá. Honzík se pokusil zapálit školku, ale samozřejmě to nebylo úspěšné...byl nevinný šprýmař. Ale učitelka chtěla, aby byl hodnocen psychologem. To by zničilo jeho budoucí příležitosti.

Honzíkův táta odstranil problém instalatérský. Proto si to učitelka rozmyslela, a stáhla stížnost. Měla ráda jeho šikovnost a skromnost.

Babička zuřila, když rodina se zúčastnila průvodu první Máj. Taky, nebylo to jejich přání, byl to tlak ze strany šéfa táty.

Odporný šéf mamince dal ošklivé pozvání, a to nastiňuje problém v budoucnosti, myslím.

Milují tě, Danny!

Chci napsat něco o mém manželovi. Je to můj nejoblíbenější člověk na světě. Je nesmírně laskavý a zábavný. On mě zná jako nikdo jiný. Mám štěstí, že jsem ho našla. Kdo jiný by se měl smířit s mojí výstředností? Miluji ho. Je můj nejlepší přítel. Dokáže mne rozesmát každý den. Lituji všechny ostatní ženy. Prostě se nikdy nedozvíte, jaké to je vdát se za nejlepšího muže ve vesmíru. On už je můj.

Sněhurka

Nejsou žádní trpaslíci v tomto příběhu...

Co se stalo:
Byl jednou jeden chalupník a jeho manželka. Neměli žádné děti, a kvůli tomu rmoutili se. Rozhodli se, udělat sněhuláka. Ale to nebyl sněhulák, bylo to sněhu dítě.

Sněhu dítě magií přišlo k životu. Vyrostla v krásnou dívku. Byla laskavá a velmi milována, ale zřejmě velmi hloupá protože, skočila přes oheň a odpřila se. A proč? Tlak ze strany jejích vrstevníc, které nebyly velmi pozorné.

Poučení z příběhu bylo ve středu, jak řekl chalupník: "Netrvá věčně radost a zármutek taky bez konce není."

Myslím, že to byl smutný příběh. Možná je založen na míře úmrtnosti způsobené vysokou kojeneckou v minulosti.

=============================================================
Nová slova

rmoutili se pro to : they mourned because of it

jsem zdráva : I’m well (archaic)

jsem zdravý : I’m well

tenounký obláček : a very thin wisp

odnesl : he took

zavzdychalo : they sighed

zapadlo slunce : the sun went down

kvítí kytky : wildflowers

plakala : she cried

jsi-li churava : if you are ailing…(archaic)

v zimě : in the winter

smutná : sad

zármutek : grief

do světnice : in the room

hlavičku : a head

povídá : he says

usmál : he smiled

do výsosti pod nebeské : to heavenly heights

Věty

Zemřela moje sestra, a proto jsem s rmoutila.
"Ne, ne, můžu jít! Jsem už zdravá!"
Tenký obláček kouře šel ze světnice
"Maminko! Honya odnesl mojí oblíbenou panenku! Co budu dělat?!"
Viděla jsem Annu s tím blbečkem Jardou, a zavzdychala jsem. "Opakování je matka moudrosti."
Když zapadlo slunce, byla jsem uvnitř.
Mám ráda kvítí kytku, jsou velmi krasné.
"Ale Maminko! Honza ted' taky má mojí oblibenou knihu!" plakala holčička.
"Jsi-li churava, dej si čaj! Je to ten nejlepší lék na chřipku."
Cítila jsem se smutně, když neměla jsem přítele. Ale to nice nebylo proti zármutku mámy, když zemřela moje sestra.
Mám hlavičku. Ale ty nic nemáš na svých ramenech.
Usmála jsem se protože dal mi krásnou kytku.

5: Meta

Some thoughts about my learning so far:

My professor showed me an interesting graph about language learning that was measured by some really interesting means that included measuring cortisol levels in hair (!) and heart rate and blood pressure during oral proficiency interviews, etc. I don’t really have the ability or patience to explain all of the methodology here. But basically, this graph measures enjoyment, anxiety, and proficiency in foreign language acquisition.

This is a slide from the presentation. Notice that as you progress from a “low intermediate” level to an “advanced” level, your enjoyment goes up while your anxiety goes down. EXCEPT at the beginning. My professor said the sample size was not very large, and that the study should be done again to check for that.

But it makes intuitive sense to me that right at the beginning of your language study your enjoyment will slightly decrease while your anxiety slightly increases.

I kind of feel that way right now.

Basically, I feel like most of the times this week when I was confronted with opportunities to write Czech, I just felt so exhausted that I caved in and opened a tab with google translate.

THAT IS NOT GOING TO HELP ME VERY MUCH.

Even if I’m not copy and pasting it, even if I’m using it somewhat intelligently with another tab open with the příručka, even if I know full well that there is a huge abundance of vocabulary words that I just really do not have yet, and that I have to start somewhere to obtain them...these are all somewhat pithy excuses. I need to do better at committing to NOT use a translator. Maybe I can use it as a dictionary, but not as a TRANSLATOR.

That is my goal next week. To continue my efforts, but to really avoid using google translate as a translator.

I totally “get” it, though. It’s exhausting. I had some fun language practice exchange over skype this week, and my Czech counterparts know exactly what I’m talking about, the exhaustion from making what feels like gargantuan efforts to speak and think in your nonnative tongue. It is really hard.

While I achieved almost all of my goals this week, the one I failed to do was read the newspaper. I will do better about that next week, I hope.

What I’m really grateful for was a conscientious language learning buddy who “gets” my desire to read pohádky, but directed me towards some less archaic texts. That was extremely helpful. It is very difficult as a foreigner to find short, interesting texts. And of course, there is a secondary goal for reading pohádky, that being one of gaining cultural knowledge. Plus they’re really interesting and fun to tell my kids. Though my Czech friends keep warning me that some of them are really, really dark and scary. I will have to watch out for that, I guess. Our kids have been thoroughly Disneyfied. I don’t know if they will be able to handle the scariness, especially since my 6 year old cried (out of fear) when I read him “O Smoličkovi”, when the poor boy was put on the platter and was just about to be put into the oven.

A good, productive week. Next week, my goal is to not use google translate as a translator, but only as a dictionary.  

Kalendář od Josefa Lady: leden 2-8

nová slova:

pytel : sack

hůl (1 pád, 4 pád), holi (6 pád, 3 pád) : a cane

zmrazen : frozen  

dvojník : doppelganger

mrazivo, velká zima, chladno : cold

kláda : cold (slang)

jde : he goes

zamrznutý : frozen over

uvnitř : inside

Noční můra

Včera jsem měla noční můru. Rodila jsem dít na podlaze našeho obývacího pokoje. Dítě bylo znetvořeno. Mělo dvě ústa pod kolena. Bylo to groteskní. Jsem ráda, že to pravděpodobně nemá hluboký význam. Pokud by mělo, nebylo by to dobré...

učení je obohacující

výročí : anniversary

začátečník : a beginner

zábavný : fun

obohacující : rewarding

jednoduchý : easy

Můj blog existuje ~dva měsíce, ale píšu blog více než deset let.

Kdo může číst tenhle blog? Každý, kdo se učí česky, a zvláště každý, kdo mluví česky. Jsem začátečnice, a dělám hodně povedené chyby. Nerozumím všemu, ale je to maličkost. Vím, že [něco], že se můžu učit nová slova a zplešit si základní gramatiku. Dozvím se něco o české kultuře, historii, o tom, co se právě děje (Česky Rozhlas!).

Mám radost, že se učím česky. Není to jednoduché, ale je to velmi obohacující a zábavné.

9/1/2017

Dnes jsem měla rušný den. Učila jsem anglickou třídu online. Napsala jsem článek. Vezla jsem své děti do školy a ze školy. Pomohla jsem své sestře s jejím webkomiksem. Samozřejmě jsem vařila večeři a dělala domácí práce...Strávila jsem spoustu času hledáním knihy, kterou jsem ztratila :-(

Zítra budu učit další anglickou třídu. Chci více času na učení češtiny.

Hnusné zvratky

Musíte pochopit, že ted’ v Iowě je velmi mrazivo. Ukážu vám to příběhem.

Včera měla moje drahá kamarádka hnusný probém. Jela v autě se svýmí dítky, když najednou jedno začalo zvracet. Tak spěchala domů, kde nesla své nemocné dítě do domu. Když se vrátila do auta, zvratky na sedlale byly zmrzlé!

Červená Karkulka

 Označ správnou odpověd':


V lese bydlel dědeček.

Ne. Nevím, kde bydlel děděček. Možná zemřel.


Karkulka bydlela v chaloupce u lesa.

Ano, bydlela v chaloupce u lesa.


Les byl veliký.

Ano, byl veliký.

Dědeček měl narozeniny.

Nevím. Možná, ale to není v příběhu. Narozeniny měla babička.


Karkulka nesla babičce bábovku a víno.

Ano.


Karkulka odpočívala u potoka.

Ano.


Přišel tam za ní vlk.

Ano.


Vlk utíkal do chaloupky za babičkou.

Ano, protože Karkulka byla hloupá, a řekla mu, kde bydlela!



Vlk babičku sežral.

Ano, s jedním douškem, a to je velmi důležité.


Babička byla divná.

Ne, byl to vlk, který byl divný.


Babička měla velké ruce.

Ne. Neměla velké ruce, takže nebude Prezidentka. A taký vlk neměl velké ruce.


Dědeček měl velké uši.

Možná. Ale on není v příběh, tak nevím.


Vlk sežral i Karkulku.

Ano, sezřal ji jedním douškem.


Myslivec babičce a Karkulce pomohl.

Samozřejmě. Ženy vždy potřebují muže, aby nám pomohli ;-)


Vlk sežral i myslivce.

Ne, možná měl sekeru. A sekara není chutná.


Vlk hrozně chrápal.

Ano. A to je poučení z příběhu: nikdy nechrápejte!

4: Leden 1-7 Meta

This week went by so quickly. I did not study as much as I would have liked. I was told at the very absolute last minute that I am a panelist on this genealogy blogger's broadcast thing. So I spent a lot of time figuring out what I would do for that. I'm a little depressed that there are fellow Americans who think Czechoslovakia and Yugoslavia are the same place. I think that's extremely dumb.

All in all, I think my language learning goals are very ambitious, but it's the same pattern for how I get stuff done. Quirky and dumb, but typical: make a big list and try to do at least 30% of it.

What I've really been enjoying is doing some conversation exchanges with Czechs on Skype. That is really fun.

I hope it doesn't feel like your corrections have been going to a black hole. It's just been very busy here. I read everything very carefully and really, really, really appreciate it!

I think my corrected blog posts will basically be delayed by about a week, but that is totally okay with me. No problems with that.

My sister wants me to translate her webcomic. I probably will have a really hard time doing that, but it could be fun.

Sundays are kind of a rest day to spend with my family - back on Monday.

Vyprávěj 3: “svatba”

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10195164142-vypravej/208522161400003-svatba

První pozorování: Co se stalo?

Eva byla těhotná. Možná, že dítě patřilo do padouchaovi (Jardo?). Proto, Eva chtěla potrat. Ale stálobyl stálo to 700 korun.

Když to hrdina zjistil, byl naštvaný.  Zmlátil padoucha.

Josef a jeho manželka měli problém. Myslela si, že má ženskou, když viděla ho s holkou. Ale byla to jedna výměnná studentka, byla překvapení pro jehos manželku.

Vzali se. Na svatbu, babička hrdina dala jim peníze. Ale rozhodli se nejít na potrat, a Honza se narodil.

Lada 1