A4.6 více písniček

This is my “part two.” There just is not time to go into the kind of detail that I had previously intended. But this is okay for now.

Prázdniny jsou mrtvý - Pink Angels

Hej tak prázdiny jsou mrtvý a ta škola začíná, nemusel bych fyziku trocha rytmu stačí nám. Celou devítku chci rapovat a kámoš na to kejv. A ne jen Tomy do tria nám chyběl ještě Dejv. Já na brigádě u němců jsem na záhonku stál, trhal rybíz ichtylní a horkej vítr vál. Já večer šel jsem do města,kde buben dobře zněl. A tancoval jsem hustě,až i závratě jsem měl. Snad se prosadíme,svět nás bude znát. Nebo proletíme může se to stát. Matematiku se totiž asi učit příliš nebudem. tak od devítky jízda nastává, a to uvidíme zážitky či dá. V rytmu plynou týdny pátek to je den. Taška letí pryč a vzorce z hlavy ven. Holky zpívaj přes léto a zpívat budou dál, když prázdniny čas nenávratně z podia už svál Škola ta nám nevadí my stihneme co chcem, a se zpěvem se přes devítku rychle přenesem. A kluci budou hotový,až uslyší náš ton. jejich hlasy skáčou soprán střídá baryton. Nemůžou však za to v pubertě to takhle maj, Tak radši spíš na fotbal ať svoje těla daj. Snad se prosadíme,svět nás bude znát. Nebo proletíme může se to stát. Matematiku se totiž asi učit příliš nebudem. tak od devítky jízda nastává, a to uvidíme zážitky či dá. V rytmu plynou týdny pátek to je den. Taška letí pryč a vzorce z hlavy ven. Tak si taky zpívej s náma na kuráž, nebo z nudy zívej volbu vždycky máš. V rytmu plynou týdny pátek to je den. Taška letí pryč a vzorce z hlavy ven. Tak od devítky jízda nastává, a to uvidíme zážitky či dá. V rytmu plynou týdny pátek to je den. Taška letí pryč a vzorce z hlavy ven. Tak si taky zpívej s náma na kuráž, nebo z nudy zívej volbu vždycky máš. V rytmu plynou týdny pátek to je den. Taška letí pryč a vzorce z hlavy ven. Ta naše jízda nastává!

Shouldn’t it technically be mrtvé? Dejv? Really? That is so...terrible. What does tancoval hustě even mean? Maybe we will assert ourselves? Huh? This last line would fit so nicely into a grammar song. I do not get what is funny about this, but okay. The girls all laugh at this part. na kuráž? What is this, French?

Běžná věc - Helena Vondáčková

Odcházíš a v mně tepe dusot tvých bot. Odcházíš, ty cvočky drhnou o každý schod. Na zádech tě hřeje torna mírně jetá. Hledat jdeš snad svoje předvčerejší léta. Musíš pryč, až po krk jsi měl stojatých vod. Odcházíš, ten spěch, žes ano nedopil gin. Odcházíš, co z muže dělá chlapa, je čin. Běžná věc, jen jedno z každodenních dramat. Se zítřkem teď hlavu nemusíš si lámat. Neměj strach, že místo filmu pustím si plyn. Odcházíš a já jsem vzduch, já jsem vzduch, co za tebou jen zaklapne vrátka. Hvízdne loď, hvízdne vlak. Jdeš se schodů zas bez důvodů, jen tak, jen tak nazdařbůh. Hm, tak chvátej. Běžná věc a vlastně trochu silná káva. Běžná věc, až příliš často se to stává. Mé požehnání na cestu máš. Volnost je k mání, tak si jí važ. Vyúčtování přijde tě dráž.(Vyúčtování tě přijde dráž.) Odcházíš a máš-li kam, máš-li kam, co nadělám? Jsem na tebe krátká. Příště až hvízdne vlak. Snad do schodů zas bez důvodů, jen tak, už vyběhneš sám. Jak tě znám, tak vím, že pak vím, že pak zas budem hrát si na neviňátka, Místo slov, místo scén se zuj, nic nezdůvodňuj, mlč jen, ty dárečku můj. Hm, tak zůstaň.

How can the tramping of shoes “tepet”? I knew none of the words in this line. Great. So muž and chlap are not synonyms. Totally incomprehensible. Sad sad sad. Sad. What does this mean? Doves? What? How hard is “be quiet?” This song totally sounds like this guy is beating her. Ugh.

Chrápání - Marie Pojkarová

Kdo má pořád poslouchat to tvý chrápání Už toho mám, hochu, právě akorát (akorát) Tak se seber a jdi třeba pod most spát Každou noc mám kvůli tomu po spaní Proč mám usínat s tím hrozným rámusem (rámusem) Já nevím, proč ses nacpal právě sem Mým vroucným přáním je tě na Mars vystřelit Pak konečně snad najdu zasloužený klid A doufám, že mám nárok sama chvíli být Tak bys měl ke mně ohled mít Proč ležíme stále v jedný posteli Chrápání nás jednou stejně rozdělí (rozdělí) Takže je to s námi dvěma v ... Mým vroucným přáním je tě na Mars vystřelit Pak konečně snad najdu zasloužený klid A doufám, že mám nárok sama chvíli být Tak bys měl ke mně ohled mít Kdo má pořád poslouchat to tvý chrápání Už toho mám, hochu, právě akorát (akorát) Tak se seber a jdi si třeba pod most spát Proč ležíme stále v jedný posteli Chrápání nás jednou stejně rozdělí (rozdělí) Takže je to s námi dvěma v ... Takže je to s námi dvěma v ... Takže je to s námi dvěma v ...

hahaha. What does this last line mean here? Why is mým vroucným in 7. pád? Haha. Or I could write a song about it, the other option. I do not know what word is supposed to follow v here. Hochu here is 5. pád.

Hrát, hrát, hrát - Taxmeni

Po týdnu jsem unaven a skříň zas otvírám Maskáč boty opasek a helmu taky mám Na ní stará síťka ještě z války světový Kdo v tý helmě bojoval to dnes jen bůh sám ví Hrát hrát hrát Budou se nám smát My si budem jako kluci Na vojáky hrát Naši vlajku hvězdnatou my vidíme zas vlát Jeepy s bílou hvězdou budem brzy startovat Plnou polní US Army tu má každej rád My si budem jako kluci na vojáky hrát V maskáčích a helmách tiše jdeme houštinou Každej barvou kamuflážní tvář má natřenou Lidé vrtí hlavou kam jsme mohli rozum dát No tak co je my si můžem na vojáky hrát Až u brány nebeský my budem jednou stát Naše starý zbraně odmítneme z ruky dát Andělé nám zašeptají nesmíte se prát Můžete si u nás v nebi jako kluci hrát Hrát hrát hrát Budou se nám smát My si budem jednou v nebi Na vojáky hrát

Maskač? haha. I guess they are talking about the ubiquitous “they”? Why is this in 7. pád?! It does not really seem like they are making fun of the US army, so that is...really weird to me. It is like...a real country song. I did not know this could exist outside of the US. by way of the thickets? What does it mean to have a spread? The heavenly gates. Hahaha. You are not allowed to do the laundry?

Osud mi tě přál - Marie Rottrová

Je jaro, je tání Tvá něžnost účinná zbraň K dobývání Jsi moudrý jak přísloví Jsi kluk a umíš si hrát Jsme na první stránce Jdu sama spát a pak v dopisní schránce Zas najdu tvé fialky Vzkaz fixem já tě mám rád Osud mi tě přál A náhodou jsi blízko stál Hru jsi rozehrál A já už vím, co bude dál Bude dál Léto čas žízní Jak prudký déšť Chci tě zaplavit přízní Už za těch pár náušnic Z těch třešní, cos pro mě krad´ Mám prstýnek z trávy A slunce pálí a kůži mi žhaví Ty´s našel mé výsluní A prý to vážně mám brát A mlhy už táhnou Ty chladné prsty a šeď, na co sáhnou Jsi klaun a jsi kouzelník Svět v barvách učíš mě znát A kus nebe v louži A svátek v pátek, když stíny se dlouží Mám korálky z jeřabin Jak malá umím si hrát Osud mi tě přál A náhodou jsi blízko stál Hru jsi rozehrál A já už vím, co bude dál Bude dál Zvuk ledové tříště Čin-čin v tvém teple mám své zimoviště Mám trůn ve tvém království A nemám čeho se bát Já tak zimomřivá Chci k tobě blíž, ještě blíž Co mi zbývá Už zase je pod nulou A umíš krásně mě hřát

Not sure I get what this means in this context at all. felt tip pen note. Nice. Well, I sure don’t. At least, I don’t know what’s being said here between the lines to a Czech person. haha. Funny imagery in English because of the...typical dual meaning. So many unknown words… ugh… How can fog be plural?! Reminds me of Aladdin… “A whole new world…” I have no idea what any of these words mean together. But I can pretty well remember this refrain, even if I do not really for sure know what the pragmatic meaning is. I guess it is supposed to be ambiguous. This song seems full of innuendo.

Rozeznávám - Richard Müller

Máš tucty známých, ale kdo Tě zná? Máš vlastní píseň, kdo však ví, jak zní? Máš pocit, že jsi zakutálená jak drobná mince pod rohožkou dní. Já však rozeznávám zvuk chůze co se odráží od výloh rušných pasáží, Tvou samotu, Tvé závaží. Já vždy rozeznávám Tvé boky, když jdeš ulicí, Tvé vlasy mezi pšenicí, Tvou vůni mezi tisíci. Já vždy rozeznávám, hravě rozeznávám. Máš pravdu, ale kdo Ti za ni dá? Máš hlavu plnou utajených snů. Máš podezření, že jsi vlastně zbytečná, jak malá piha skrytá pohledům. Já však rozeznávám zvuk chůze, co se odráží od výloh rušných pasáží, Tvou samotu, Tvé závaží. Já vždy rozeznávám Tvé boky, když jdeš ulicí, Tvé vlasy mezi pšenicí, Tvou vůni mezi tisíci. Já vždy rozeznávám, hravě rozeznávám. Máš svoje léta, právě jako já. Máš načase jít už vlastním barvám vstříc. Má lásko, nejsi, nejsi neviditelná. Já věřím, že ti budu moci říct: Já vždy rozeznávám Tvé boky, když jdeš ulicí, Tvé vlasy mezi pšenicí, Tvou vůni mezi tisíci! Já Tě rozeznávám jak vlčí máky v osení, jak prsten mezi dlážděním. Tvá grácie se nemění - a tu rozeznávám...

So poetic. I am just a forgotten coin rolled under the doormat of life. hahaha. What are závaží in this context? This is kind of...weird. And this, too. How often are you walking in the wheat? This last line makes no sense in English. “Find your truuuuuue colors, that’s why I loooove you!” “honey, you are not invisible. I see you.” Sounds so funny in English. Makes me really want to translate it.

Osud - Jaromír Nohavica

Papoušek arara zobáčkem z krabičky vytáh mi na pouti los stálo tam Čeká tě kytara sláva a písničky smůla a rozbitý nos řek jsem mu Máš krásné peří papoušku hlupáčku pouťový čaroději ale kdo by dnes věřil osudům za kačku poukázkám na naději Osud se nepíše přes kopírák osud se na pouti nevybírá osud je malůvka na lemu talíře vystydlá polévka chudého malíře malíře hm V zahradě za domem trnul jsem v úžasu když potom jednoho dne spatřil jsem Salome s lilií u pasu jak ke mně pomalu jde srdce mi spálila kopřiva že něco nesmí se i když by se mělo dít pohřbený zaživa a s hlavou na míse bylo mi od toho dne těžko žít Osud se nepíše přes kopírák osud se na pouti nevybírá osud je malůvka vítr ji pomačká pečená brambora zmoklého pasáčka pasáčka hm S rukama nad hlavou sám sobě rukojmí bojácný o vlastní strach procházel Ostravou trhovec odbojný já mu šlapal po patách prodával zelí a kedlubny nohy nás bolely zvolna se rozpadal šat on bouchal na bubny já tloukl činely tak jsem se naučil hrát Osud se nepíše přes kopírák osud se na pouti nevybírá osud je malůvka visící v kostele knoflíky po kapsách dobrého přítele přítele hm Salome vrať se mi volal jsem do noci květnaté přívaly vět jsem nemocen písněmi není mi pomoci horečka bortí můj svět před bytem stojí mi nožíři s cákanci na botách na zádech plátěný vak hraju jen na čtyři akordy života stíhám to jen tak jen tak Osud se nepíše přes kopírák osud se na pouti nevybírá osud je malůvka hebká jak oblaka šaškovská čepice smutného zpěváka zpěváka hm Končí se dostihy smutku a radosti sázky se vyplácejí napsal jsem do knihy přání a stížností o svojí beznaději žokej se pousmál ukázal na koně plemenný arabský chov koni jsem cukřík dal pak k senu přivoněl a zazpíval beze slov Osud se nepíše přes kopírák osud se na pouti nevybírá osud je malůvka tisíc let nepřečká balónek vnoučete hůlčička stařečka stařečka hm

Some kind of imagery of a parrot. Really unsure what this is talking about. How is fate like a small bowl on the edge of a plate? Who is Salome? augh! Scary! Yay, going through Ostrava! Hi guys! This is about where I gave up...it is too hard. But maybe I will come back someday. A thick-billed parrot with his little beak from a box drew me a lot at a fair it said What awaits you is a guitar fame and songs bad luck and bleeding nose I told him Your feathers are pretty silly parrot magician from a fair but who would believe today destiny for a quarter vouchers for hope Fate is not carbon-paper copied fate is not chosen at a fair fate is a doodle on the platter's edge an already cold soup of a poor painter painter, hmmm In the back garden of the house I went numb in amazement when later one day I laid my eyes on Salome with a lilly by her waist slowly walking toward me my heart was stung by a nettle that something is not allowed to though it should happen buried alive with head on a bowl life was hard to bear for me from that day on Fate is not carbon-paper copied fate is not chosen at a fair fate is a doodle, the wind will crumple it a baked potato of a rain-drenched herdsboy herdsboy, hmmm With my hands up a hostage to myself afraid to lose his own fear going through Ostrava a rebellious salesman I went in his tracks he was selling cabbage and kohlrabis our legs were hurting our clothes slowly turning into rags he beat the drums I beat the cymbals that's how I learned how to play Fate is not carbon-paper copied fate is not chosen at a fair fate is a doodle hung in a church buttons in pockets of a good friend friend, hmmm Come back to me, Salome I called into the night flowery torrents of sentences I am diseased by the songs beyond help fever destroys my world there're cutlers standing outside my tenement with splatters on their shoes canvas sacks over their shoulders I only play four of the chords of life I barely keep the music's pace Fate is not carbon-paper copied fate is not chosen at a fair fate is a doodle soft like the clouds a jester's hat of a sad singer singer, hmmm The horse races are ending (races) of sorrow and joy the bets are being paid out I wrote into the book of wishes and complains about my hopelessness the jockey gave me a faint smile pointed to the horse pedigree Arabian horse I gave the horse a sugar lump then I smelled the hay and sang without words Fate is not carbon-paper copied fate is not chosen at a fair fate is a doodle, won't last a thousand years a grandchild's balloon, an old man's cane old man's, hmmm