Svatba nesvatba

Co napsal můj kamarád Milan:

Ahoj Kate, vyprávěla jsi mi veselou historku z doby kdy jsi byla v Jordánsku.

Byla jsem v Jordnánsku půl roku (jeden semestr). Žila jsem v jedné velké arabské rodině, měli několik dcer a synů, ale měli malý dům. Byli velmi skromní, přátelští a pohostinní. Jednou se tam objevil cizí muž, kterého jsem viděla poprvé v životě. A ten muž mě chtěl požádat o ruku! Šla jsem se zeptat mé arabské mámy, co to má jako znamenat?? A ona říká, to je tady v Jordánsku normální že dospělí domluví svatbu dětem, neboj se my ho známe. On je hodný a úspěšný muž, dobrá partie. Ale já ho vůbec neznala a nechtěla jsem si ho vzít, jak jsem ho měla zdvořile odmítnout? Řekla jsem mu, já vás ale vůbec neznám, ale on povídá. To vůbec nevadí, já znám tebe,  sleduji tě  od té doby co jsi přijela.. Vím že jsi Američanka, ale neboj, nejde mi o tvůj pas, já jsem Jugoslávec!

Ale já nemůžu mít děti s muslimem, protože by byly muslimové napadla mě výmluva.  To není problém řekl, já jsem velmi tolerantní.. Ale to nejde, protože zákon říká že by byly muslimové a to já nesmím. Naštěstí to bylo v Jordánsku kde má žena poslední slovo a ne v SA. Takže svatba se nekonala.