Friday, January 25, 2019

A4.2.16 psaní

Je to první chvíle, že už jsem měla celé týden psát na počítači. Akorát mám dvě počítače, ale radši psát tady více než na svém laptopu (není to pravdivé "notebook" tak nevím, jestli mám ho nazvat "notebook" česky. Hmm. Zeptám se na Toma.

(arughgh zeptat se na + 4. pád? How does this make any sense, especially with the reflexive pronoun? I think I will just try to avoid asking anything about or to or of anybody in Czech.

Who are we kidding. I just spend about ten minutes trying to use the SkELL corpus in sketch engine to figure out how the hooey I am supposed to use this family of verbs. Relearn, rather - as I am super positive I have been taught and retaught and retaught and retaught over and over again, but it has not stuck, so...and it is very unlikely to stick again.

Except one thing that did stick and probably is likely to forever stick is na. This pretty little diagram makes it abundantly clear that the preposition of choice is almost always na. 



Na-na-na-nananana, nananana...zeptat. That is the kind of really stupid mnemonic devices my brain comes up with. Pairing grammatical constructs with Beatles songs. Oh dear. This tangent is too long.)

Tak. Omlouvám se za zpoždění. Byla jsem strašně zaneprázdněná. Doufám, že to nebude takhle na věky. Protože čas, který mám pro sebe, je často jenom na mobilu nebo na trati v posilovně, a to není čas pro učení češtiny.

Mám tento skvělý plán, ale nemám čas ho použít, je tolik je to frustrující.

Další zpráva:
Začala jsem opravdivě zvážit(?) můj magisterský program, snad ten tohle. Uvidíme se. Program Dannyho skončí za rok. Jsem hrozně vzrušená a taky moc netrpělivá. To přijde. Budu konečně najít svoje místo. Je to ale nááádherný pocit.

A poslední zpráva:
Jsme byli uvnitř vozu celý den, zhruba pět hodiny. Jeli jsme do chrámu. Je to příliš dlouhé. Jednoho dne budeme mít okamžitou jízdu; už mám okamžitou komunikace, tak proč ne. Nikdy neřekni "nikdy." Hloupá věta, protože už jsi neuspěl. hehe.

No comments:

Post a Comment