Směšné lásky

Když jsem byla mladší, byla jsem děsná romantička, zejméná na střední škole. Když mi bylo 12 let, měla jsem každou třídu s mém tajnem lásečkem. 

Každý den jsem zírala na něj. Každý den jsem ho zbožňovala. Snila jsem, že by si všiml mě. Ale jsem byla velmi trapná a nervozní, a byl populární a měl hodně kamarádů. Byl nejhezčí kluk na škole, a byla jsem trapná a ňouma.

Jednoho dne, napsala jsem mu anonymní milostný dopis. Nechala jsem to v jeho skřínce.

Našel to, a k mému zděšní to četl nahlas, stojící na židli v jídelně. Scvrkla jsem se ve své židli. Cítíla jsem se poníženě. Aspoň to bylo anonymní.

Upřímně, ještě jsem cítíla naději. "Možná, možná...možná to je možné, že mu řeknu, že to jsem napsala. A možná, možná....možná to je možné, že budu mít mě rád..."

Ale potom, nejslejší a nejkrásnější a nejpopulárnější holka, jistá Andrea Růžová, prohlásila, že byla autorka. V tichém vzteku jsem sledovala, jak spolu začali chodit, ta krutá holka s mým tajným lásečkem.

Nakonec o několik let později, jsem přiznala, že jsem byla skutečná autorka v poznámce v naší ročence. 

Nevím, co si o tom myslí.