Distribuce koncovek -u, -a s komentářem

Distribuce koncovek -u, -a  

Při rozhodování (jaký je rozdíl mezi “rozhodování” a “rozhodnutí”?), kterou z koncovek užít,
zda -u, či -a opravdu? neeee…., hraje důležitou roli zázemí regionální mluvy. V Čechách se
totiž častěji setkáme se zakončením -u, na Moravě a ve Slezsku to je vina mých předků! naopak
se zakončením -a. Moravané a zejména Slezané, vedeni snahou být „co nejvíce spisovní“, volí
často koncovku opačnou, než která odpovídá jejich dialektu (ve Slezsku dávají např. přednost
podobám z Příboru, ze Zábřehu Ahhhh opravdu je to vina mých předků, které jsou ze Zábřehu!!!
Znám dobře Zábřeh!; viz Zeměpisná jména mužská zakončená ve výslovnosti na souhlásku možná
jednoho dne zkusím to).

Koncovka -u

Koncovku -u má v současném jazyce většina jmen domácích i přejatých, např. archu, daru, dubu,
houfu, hradu, kroku, kusu, ringu, rosolu, rybízu, sloupu, titulu, úhlu, úlu, útesu, živlu.

Koncovka -a

Koncovky -a se užívá u menšího počtu jmen (převážně jde o podstatná jména, jež lze začlenit do
určitých významových skupin), například:

u jmen měsíců (ledna, února, března, dubna, května, června, srpna, října Aha!, ale listopadu ufff...),
u jmen dní zakončených na -ek (do dneška, do zítřka, do včerejška, do pondělka, do úterka, do

čtvrtka Aha!, ale do pátku tak...samozřejmě...),

u vlastních jmen místních zakončených na -ov a -ín (např. Benešova, Lvova, Kojetína, Londýna,

viz Zeměpisná jména mužská zakončená ve výslovnosti na souhlásku), dále i některých jiných jmen

s významem místa (např. domova, chléva, kláštera, kostela, mlýna, ostrova, světa, venkova

Nejsem úplně blaznivá, je to velice těžké! Jsou hrozně moc výjimky!),

u původem starých frekventovaných jmen (např. chleba, jazyka, lesa, oběda, rybníka, večera, zákona,

života). Tak, je to kvůli této frekvenci? #corpuslinguistics #diachronicchange #thisismeasurable

Koncovky -u/-a

U nevymezitelného co to vůbec znamená? množství podstatných jmen rodu mužského typu „hrad“
dochází v rámci Ramses? hahaha spisovné normy k uplatnění jak koncovky -u, tak i koncovky -a,
např. (v příkladech je na prvním místě uvedena častější podoba podle výskytu v ČNK Co to
znamená?): u některých jmen na -ík (u geometrických termínů obsahujících -úhelník, -běžník, -délník
Větrník, Měsíčník, Slunečník? Ale nejsou matematické termíny, jsou dobře oblečené princy, srov.
obsah obdélníku/obdélníka; dále např. bochníku/bochníka, budíku/budíka, holubníku/holubníka Musím se o

to zeptat někoho...),

u vlastních jmen místních (např. Fulneku/Fulneka, Mělníka/Mělníku, Lipníka/Lipníku, Příbora/Příboru,

Zábřehu/Zábřeha, viz Zeměpisná jména mužská zakončená ve výslovnosti na souhlásku ehhh

jednoho  dne zaklikuju na tom),

u dalších jmen, jako např. dvora/dvoru, javoru/javora, kalicha/kalichu Jako chalice anglicky? Jako můj

příjmení Challis?, komína/komínu, sýra/sýru. ← ó! Určitě jsem se to již naučila. Již? Co to znamená,

“již”?

Ó češtino. Jsi nejlepší.