Showing posts with label psaní. Show all posts
Showing posts with label psaní. Show all posts

Friday, January 25, 2019

A4.2.16 psaní

Je to první chvíle, že už jsem měla celé týden psát na počítači. Akorát mám dvě počítače, ale radši psát tady více než na svém laptopu (není to pravdivé "notebook" tak nevím, jestli mám ho nazvat "notebook" česky. Hmm. Zeptám se na Toma.

(arughgh zeptat se na + 4. pád? How does this make any sense, especially with the reflexive pronoun? I think I will just try to avoid asking anything about or to or of anybody in Czech.

Who are we kidding. I just spend about ten minutes trying to use the SkELL corpus in sketch engine to figure out how the hooey I am supposed to use this family of verbs. Relearn, rather - as I am super positive I have been taught and retaught and retaught and retaught over and over again, but it has not stuck, so...and it is very unlikely to stick again.

Except one thing that did stick and probably is likely to forever stick is na. This pretty little diagram makes it abundantly clear that the preposition of choice is almost always na. 



Na-na-na-nananana, nananana...zeptat. That is the kind of really stupid mnemonic devices my brain comes up with. Pairing grammatical constructs with Beatles songs. Oh dear. This tangent is too long.)

Tak. Omlouvám se za zpoždění. Byla jsem strašně zaneprázdněná. Doufám, že to nebude takhle na věky. Protože čas, který mám pro sebe, je často jenom na mobilu nebo na trati v posilovně, a to není čas pro učení češtiny.

Mám tento skvělý plán, ale nemám čas ho použít, je tolik je to frustrující.

Další zpráva:
Začala jsem opravdivě zvážit(?) můj magisterský program, snad ten tohle. Uvidíme se. Program Dannyho skončí za rok. Jsem hrozně vzrušená a taky moc netrpělivá. To přijde. Budu konečně najít svoje místo. Je to ale nááádherný pocit.

A poslední zpráva:
Jsme byli uvnitř vozu celý den, zhruba pět hodiny. Jeli jsme do chrámu. Je to příliš dlouhé. Jednoho dne budeme mít okamžitou jízdu; už mám okamžitou komunikace, tak proč ne. Nikdy neřekni "nikdy." Hloupá věta, protože už jsi neuspěl. hehe.

Wednesday, December 14, 2016

Volby


Minulý měsíc, měli jsme presidentské volby. Volili jsme člověka, kterého jsme chtěli mít v Bílém domě. Každý stát volil (m. neživ. so no ending?) také senátory atd.

To byly nejhorší volby vůbec.
  
Danny a já, neměli jsme rádi nikoho. Jsme konzervativci, z republikánské strany, a naš  kandidát (Trump) byl (a je) nechutný, odporný prasák. Kandidátka z demokratické strany byla (a je) nedůvěryhodná lhářka.  Upřímně, raději bych stranu, “Stranu mírného pokroku v mezích zákona.”  X-D

Jako volič, cítila jsem se velmi nedůležitá, jak můj hlas byl kapka z oceánu když dálo svoho lístek do urny. Dala jsem hlas McMullinovi, abych utišila své svědomí. Jak můžu dávat hlas člověku, který se chlubí napadením ženy, který chce zabránit muslimům ve vstupu do Ameriky, který žertuje o jaderných zbraních? To je šílenství.   
Výsledky byly velkým překvapením. Stále cítím zděšená. Jak zapomněli na naše zásady? Jak ten protivný, nenáviděný, hnusný člověk bude mě reprezentovat? Nic neví o konzervatismu! Ughhh.  

Friday, December 9, 2016

Košíková

bez překladatele, ale používám příručku.

Vizte Janova blog

Já, nemám ráda košíkovou/basketbal, protože to to nezajímá. Ale mám ráda moje svoji univerzitu, Brigham Young University, a proto, když hraje naš tým, baví mě se na to dívát v televizi nebo ve na internetu.

V roce 2013, měla je BYU velký úspěch s hráčem jménem "Jimmer Fredette." Můj syn se jmenuje Daniel, ale to je stejné jméno jako můj manžel a jejich otce. Moje Svoje tychyho jmenovala "Danner" protože toho hráč se jméenoval Jimmer.

Basketbal docela zajímá mého můj manžela, a když je na ve internetu nějaký důležitý zápas, jako třeba s BYU, rád se dívá. Ve škole je totiž hrál basketbal. Bavil ho  to, a moc ho to šlo, ale bohužel nešt'astně, nebyl velmi vysoký a proto, moc nehral.