Tuesday, March 21, 2017

Rodinný domácí večer

U nás, trávíme čas spolu každy ponděli večer, a ten čas jmenuje se, “rodinný domácí večer.” To je hezký nápad, a doufám, že to bude zajímat mé české kamarády.


Co to je?
V roce 1915, náš prorok požádal rodiny, abychom trávili čas spolu každý týden. Pojmenoval ten čas “rodinný domácí večer.” To je mormonský zvyk už 100 let. V roce 1970, prorok jmenoval pondělí večer jako přednostní čas. Zpíváme, modlíme se, plánujeme, čteme písma, hrajeme si, a jíme lahůdky - spolu.


Proč to děláme?
Věříme, že prorok je inspirovaný a veden Bohem. Poslouchejme prorok.


Být s rodinou každý pondělní večer je také jednoduché a zábavné. Určitě, to je dobré, když trávíme čas společně.


Strašlivě trapné
Vzrůstala jsem jako mormonka, s rodinný domácím večerem. Ale můj otec se narodil v katolické rodině, a konvertoval na mormonskou víru, když bylo mu 21 let. Musel se dozvědět se rodinném domácím večeru z knih. Chtěl dělat všechno dokonale, takže, když viděl, že existuje píseň ve zpěvníku o tom pondělním rodinném večeru, tak se rozhodl ji zpívat každý týden. Nazvali jsme to “rodinný domácí večer”, ale vždycky to vypadalo opravdu formálně...a ta píseň! Když jsme pozvali jiné, aby se zúčastnili, jak cítila jsem se trapně!!!!


Na Univerzitě?
Mormonské “wards” v BYU jsou asi stejné jako bratrstva, ale bez sex a alkoholu. “Rodinný” večer tam byla jen další činnost, ale s opravdu nepřesným jménem, protože na kolejích jsme byli všichni nezávislí na našich rodičích, a ještě bez rodiny.


Jako novomanželé


Poté co jsme se vzali, “rodinný večer” byl doslova každý večer. Takže...formálně jsme ho tak neoznačovali.


V naší rodině
Co mi přijde zábavné, že v rodině Dannyho mu říkali jen “rodinný večer” (příliš normální!), a nikdy nezpívali tu děsné hloupou píseň! Mimochodem, oni ji nikdy neznali. To je legrační, protože všichni Dannyho předci jsou mormonští pionýři.


Dneska, protože bydlí blízo, rozhodli jsme se, že přijmeme tuto rodinnou kulturu. To je snadný (i hloupý) způsob jak ctít mé rodiče.


Posuďte sami:




Saturday, March 18, 2017

14: meta

I’m overdue for a meta language learning blog post. It’s also really late and I’m not sure if my brain is really up to doing this topic justice. So this might be a little rambly.


Some thoughts:


Sometime last week (or so) I invited my friend Lukáš to view my maze of Czech folders on google drive. I was really nervous and hesitant to do so, which made no kind of logical sense. What, was I afraid that my obsessiveness would be some kind of surprise - this dear friend with whom I have been avidly transcribing old Czech land records relentlessly for 6 months? Obviously, he already knew that about me.


It is super motivating for me to feel like I’m on some kind weird stage. If I were alone in a prison cell learning Czech, without an audience, I would not do very well, I think. I need the positive peer pressure. Even though Lukáš is not really one of my “language buddies” - it was super motivational to me to imagine that he might read what I write.


Some other thoughts - I’m not sure if it’s possible to explain just how much of a gargantuan effort it is for me to sit down and write in Czech. It can be really difficult. I often need a translator and a dictionary (or five). It’s good I have three screens, because one is for what I’m working on, one is for my translator, and the other is for příručka. So, if I want to write somewhere that isn’t sitting at my desk, forget about it.


I recently converted my desk into a standing desk, because it’s a thousand times better for teaching. And by converted, I mean, I decided to set my monitors on a platform and my mouse and keyboard on some improvised shelf made of boxes. It’s great for teaching. It’s kind of mediocre for transcribing records. It sucks for tediously searching through matriky. And it’s mostly impossible for writing in Czech. I’m so….sloooooow…


This is why last week, I had a really huge success when I was able to text with my friend Tomáš in Czech and not completely suck or fail. In fact, it was an awesome experience. And I was using my phone, and multitasking - so no other screens, no google searches - just my brain and I guess the Czech auto-correct algorithms on my phone. It was amazing that I was actually able to communicate. I would say that is a huge amount of progress; this would not have been possible 2-3 months ago.


Sometimes I feel like my progress is really slow.


I guess that’s why I’m keeping this blog. It’s proof that I am improving.

Tuesday, March 14, 2017

14: roztomilé konversace

Danny se vrátil včera z St. Louis. Byl tam na služební cestě, což nesnáší.


Zde jsou některé roztomilé konversace od včerejška:


Danny: Miluji tě, Katko.
Katka: Jak moc mě miluješ?
Danny: Nekonečno plus nekonečno…


Danny: Myslím si, že jsi velmi krásná žena.
Katka: Díky.
Danny: Ne, třeba...objektivně...ty jsi velmi krásná žena.
Katka: haha...ano...to je možné, že to myslíš objektivně…
Danny: Vím, že jsem zaujatý, ale to je pravda objektivně…


Katka: Čeština má jmenné vzory...tak Tomáš a já jsme si o nich povídali. Jeden vzor je slovo “kost.” Řekl mi, že slovo “kost” znamená “krásná žena” hovorově. Takže...nevím, co bylo trapnější, když snažila jsem se bezelstně to používat v čtvrtém pádu kladením, “Vidíš kost?” nebo potom, když odvětil, “uh...ano?”
Danny: Kost...to je ono...víš...co vyvolává ta myšlenka v angličtině…
Kate: uffffff to je hrozné…
Danny: Opravdu, nemyslela jsi to tak?


Danny: Říkáš mi, že máš 70 dokonalých zpětných vazeb?!
Katka: Ano.
Danny: Budeš plakat, když budeš míýt 4 jablka poprvé!
Katka: Pravděpodobně…
Danny: budu se ti posmívat.

Friday, March 10, 2017

13: meta

Some brief thoughts:

I was really stressed out at the beginning of the week. I need to figure out how to achieve balance in my life. What things can go, what things must stay, how to prioritize, etc.

My family is my first priority. It's really tough to know how to sub-prioritize that, though. I am a stay home mom. It's a really complex web of flexibility and obligations. I could write a novel about it, but I'll spare you...

I decided that I'm really unhappy when I don't get time to do genealogy for myself. So I will have to make time for that. It might come at the expense of some of my Czech studying. Ironically, my genealogy and heritage is the reason I am studying Czech.

I did a terrible job this week at putting my learning in a loop. It's just so difficult to write. I'm slow. There's thousands of words inside me that can't get out, so I feel really frustrated. It's much more enjoyable to speak and listen and even read than to write. But next week is a new week, and I will try to force myself to write. I think it's going to take some kind of consistent TIME commitment, rather than an end goal commitment.

Actually, that might be a better approach anyway. Measure achievements in time rather than "what I did."

I'm really annoyed at all the Czech textbook authors for doing the world's lousiest job of striking a balance between overwhelming the reader with words and introducing the concepts too slowly.

Honestly, they just didn't do a good job of predicting the order in which English speakers would benefit learning these concepts. It's not natural to break up accusative forms, leaving masculine animate for a later date. It actually causes anxiety, "oh this will be too hard for you to learn all at once."

And either they introduced the noun patterns without me noticing (wall of text) or they didn't at all. More about this later...

Thursday, March 9, 2017

13: Jeruzalém

Zpívám v kostelním sboru. Zpíváme teď dvě hloupé písně. První je o Jeruzalému, a ta vychvaluje přednosti toho města. To je pro mě moc.

Druhá píseň, chci to popsat, jako "sýrý", ale vím, že to slovo neexistuje v češtinu. Co to znamená? Možná je to myšlenka něčeho nebo někoho, "bezostyšně neautentického" nebo velmi, velmi, velmi naivního, nebo nadměrně sentimentálního.

Navštívila jsem Jeruzalém s křesťanskou cestovatelskou skupinou. Zajímala jsem se o krátkozraký přístup mých krajanů. Oni byli úplně slepí! Jen viděli, co chtějí vidět. Bylo to zneklidňující.

Posvátné zkušenosti nemuhou být nepřírozené. Konají se hluboko v srdci, v duši. Nejdou podle plánu. Jsou opoakem "sýré." Jsou autentické. Jsou pravé. A také jsou soukromé.

Cítím se velmi nepřijemně s naboženstvým turismu. Vidíme to, co vidět chceme. Musím to trpět u lidí kolem mě, ale ošívám se v duchu.

Jeruzalém, o kterém je ta píseň, je jen hezká a falešná myšlenka bez žádnou oporou v realitě.

Takže, proč zpívám v kostelním sboru? Protože mám ráda ředitelku sboru, to je na její přání. Ona potřebovala jeden alt. A někdy i písně jsou pěkné. Ale teď ne.

Saturday, March 4, 2017

Řekněte, co dělají:


a. Potí se kvůli stresu.
b. Podělal svůj test.
c. Zdá se, jako je slizoun.
d. Nese zbraň v kufríce.
e. Vyjednává s teroristou.
f. Okukuje svou šéfku.
g. Podvádí na daních.

Wednesday, March 1, 2017

Mám ráda mojí praci

Screenshot_20170227-125237.pngScreenshot_20170227-125237.png

Pracuji jako učitelka angličtiny. To je můj rozvrh na přístí dva týdný. To mi bylo překvapení, když jsem viděla, jak rychle se zaplnil můj rozvrh. Každou neděli od poledne v Pekingu (což je 10 hodin v Iowě), rodiče našich žáku mají šanci reservovat hodiny na následující týden. Vždycky, můj rozvhr se zaplní rychle, běhěm první půlhodiny. Když čtu na fórech, co si myslí dalších učitelkých angličtiny o tom, já si myslím, že jsem milovaní rodičů. To je velmi dobrý pocit, že používám své vzdělání k něčemu.

Potom, já jsem si myslela, "Měla bych učit Jana, jak číst." Váhám to dělát, protože to nejdůležitější na učení čtení, je radost, která nepřijde často skrze explicitní přistup. Čteme spolu každý den, a to bylo dost pro Janičku a Dana. Ale Jan bude nejstarší ve trídě, protože se narodil v listopadu. Se nudí doma, a teď mám hodně rekvizit, tak je to snadnější. Tak, jsme udělali "foniku" cvičení spolu na mé tabulčička, a zájí se na toho. Tak, uvidíme, co se stane.

Mám jen jednu jedinou zkušební třídu na mém rozvrh. To je třída, kde se mohou studenti vyzoušet, jak výuka probíhá. A to bylo protože někdo zrušil. První týden, měla jsem jen zkuševní tříd, a měla jsem konverzní poměr ~45%, co je lepší. Normálně, je to ~25% (podle fóra...). Pro všechny studenty, kteří se připojí k naší "škole", mám malý bonus. Ale to je více stresující, protože občas, někdo z prodejního týmu svloží své komentáře (vždycký v hrozné angličtině!), a také, tito studenti ještě nejsou zvyklí na tuto on-line učební platformu zvyklí. Tak, je to lepší, že se líbím pravidelným rodičům.

Je to pro mě všechno překvapení.

Nic si nepřipravuji. Pracuji zcela podle můj intuice, a připravit několik malých rekvizit. Důležitější jsou další komentáře, které ostatní učitelé napsali o osobnosti studenta, třeba, "on nechápe dobře jak se píše písmeno," "ona je plachá." Ale když čtu na fóru, co si myslí ostatní učitelé, a jak se připravují, smějí se. Zvláště když mají špatnou gramatiku!!!!

Já mám ráda svojí práci. To je skutečná radost. A oni mi zaplatí??!!


非常好的老师,但是真的好难约到