Wednesday, October 25, 2017

pokrok 37. týdnu

It is 9:16 on the night before we leave on our second "annual"-ish (haha) trip to the Czech Republic. 

I have been really busy studying for this Czech test I am supposed to take on November 7. 

 I am taking the distance A2 course through ústav jazykové a odborné přípravy Univerzita Karlova (I just call this thing ÚJOP but I am an American and partial to acronyms so...). 

It was not clear (to me) when I signed up for the class that the entire portal would not be available through the whole summer; I stupidly thought it would just be the professors would not be available, and guess what, I was wrong. 

We had previously booked flights for the Czech Republic around my birthday (Nov. 5). Then I decided to go this academia route, and was like, "ooh! I will take the test in person when we are there! I'll have LOTS of time to finish this course!"

Well, later I realized my mistake.

So I studied some on my own over the summer, but mostly I had some really horrible, painful, miserable health problems, which fortunately are pretty much as resolved as I ever could hope them to be. 

Basically, I found myself with 1 1/2 months to complete a 5 month course. And although this was obviously not very well planned on my part, I can honestly say I enjoyed the course. It helped me A LOT. For one, the format was very, very helpful for me personally. Lots of instant feedback, which, though, not from a human, made it totally possible for me to indulge in guilt-free study binging. I mean, no humans to worry about, "oh, what a crazy šprtka. Freak of nature. I don't want to be her friend." hahaha 

To pass the test, I have to get 60% right. I *think* I will at least pass, but even if I don't, this entire experience was very valuable to me. At least I keep telling myself that!

I feel like "a new era" of my Czech learning will start after I return home on November 11. I intend to continue in ÚJOP's B1 class. I don't really know if they have a B2 level. But to be honest, I might need to stay in this A2 world for a while longer. I have some great ideas for continuing to study Czech but I am not really allowed think about them at the moment - have to go finish packing, and then I have to direct my precious, limited Czech time towards cramming for this test. But here is a sneak peak at what is in store.

Last thing:
I intentionally read Bylo nás pět in English and Czech side by side. Last night I was doing a TON of laundry, and I caught up in my Czech listening to the part where I am at in English. But I didn't want to stop, because I mostly understood what was happening! So I continued to listen, and now I am about 30 minutes away from the end of the book. I know there is a lot I am missing, but there is also a LOT that I am getting, and that includes some of the themes, flavor, humor, and more difficult to access things. What I miss are some specific very, very briefly mentioned details that are highly vocabulary dependent.

But wow. WOW. It is a huge feeling of accomplishment. I imagine it will be jubilantly triumphant tomorrow, when I finish reading this, the first book I will have ever read all the way through. That is, listened to.

Yeah, my skills lie squarely in this order (best to worst):
listening comprehension
reading
conversation
presentational speaking
writing conversation (so...texting)
presentational writing

Writing is definitely the most difficult. Very, very normal.

I have a huge backlog of posts to, well, post. I will probably find time to do that when we come back mid-November.

Super excited!

Thursday, September 14, 2017

Jaký je můj pracovní den?

Jaký je můj pracovní den?

Jsem žena v domácnosti. Mám čtyři děti: Jane, Dan, John, a Cora. Cora je nejmladší, a jsou ji dva roky.

Probouzím ráno přibližně šesti a půl hodin. Vstávám, oblékám se, čistím si zuby, a jít běhat. Můj manžel snídá s dětmi, když běhám. Líbám je, a rozloučím se jich, když nastoupí do autobusu. Potom udělám stejně manželovi, když odchází do práce. Potom snídám. Babička jde u mne, mluvíme, a vzala Coru se sebou. Někdy nakupuju nebu udělám(?) pochůzky, potom jdu do yogy. Vrátím se domu, a píšu.

Co píšu? Hodně věcí. Já a můj kamarád Lukáš v Kralupě píšeme spolu knihu od předmětu českých pozemkových knih a jak používáme jich pro genealogii. Mimochodem, proto musím se učit češtinu. Bez češtiny, jsem úplně omezená, a nejen za přepisech, ale stejně protože hodně knih od české historie existují jenom česky a ne anglicky. Jestli chci opravdu rozumět své předky, musím umět česky, i když je to velmi těžký pro mě.

Tak. Píšu. Zavolám na skypu s českými kamarády. Studuji češtinu.

A když se vrátí mojí děti, změní znovu do maminky v domácnosti. Udělám mnoho nudných prací (třeba...prádlo), a také hraju se s dětmi. Napřiklad teď, už vrátili se doma, a musím jich dát něco na svačinu, potom jedeme do knihovny, jestli můžeme najít každé knihovnické knihy. Pochybuji, že je to možné, ale uvidíme. Ahoj!



Thursday, June 22, 2017

Eschta, Máme plenty!



Děda Joe

 Joe a Anežka


Přistěhoval se můj prapradědeček Josef Jan Vašíček do Texasu, když bylo mu 16 let.

On byl nejmladší syn Vašíčkových.

A nikdy neviděl své rodiče, poté co odešel. Myslím si, že je to velmi smutné.

Protože byl časný přistěhovalec, a také byl podnikatel, proto často najal další Čechy. Trvají nějaké příběhy, jak on využil něj, a jaké byli hloupé a naivní přistěhovalci.

Děda Joe řekl: “Dejte vodu do auta.”
Takže…oni ji nalili na sedadla auta, a ne do chladiče.

Děda Joe řekl: “Zasaďte to na délku motyky od sebe.”
[Already you can see the influence of English in my grandfather’s mind: a Czech would understand this to mean the length of the hoe’s stick, not its head. But in English it is ambiguous, and from the context you can tell it meant the head.]
Takže oni se zasadili celém délku motyky.

Když spolu večeřeli, žena Dědy Joa (babička Anežka Štefková z Trojanovic 281) řekla, “Jezte, máme plenty!”
Ale nic nejedli, jen čekali, a koukali, čekali, a koukali. Zdá se, že čekali, až přijde ten tajemný “plenty.”

Ty příběhy trvají u našem rodinné kultuře. Ale co mě zajímá (a také mě mrzí), je vidět na vlastní oči rozklad českého jazyka. Upřímně, co jsem vždycky slyšela, byla slova “estcha máma plenty.” Skrze toto psaní jsem pochopila, že to není žádné “estcha” ani “ještě”; to muselo být “jezte.”

Čeština nebude mi bránit za porozumění českým předkům, po kterém toužím. Obětovala bych téměř cokoliv, abych to uměla.


Často cítím se, jako kdyby moje osobnost byla jenom hromada trapnosti. Ale opravdu, obětuji všechnu svou pýchu pro ten sen, a to zahrnuje každé osobní selhání, i moji trapnost. Doufám, že jednoho dne se setkám s dalšími lidmi, kteří mají stejný sen: pochopit naše Čechy.

Tuesday, June 20, 2017

Time for a Vacation!

I have so much energy for studying Czech. It is really something I enjoy doing, and it has brought me a lot of joy in my life.

I know myself very well: relationships are really important to me. I don't believe it's possible to learn a language inside of a sterile box. It's all about communication. Communication = relationships.

It has been an interesting experiment: how to learn a language without a set curriculum or a professional teacher. It has involved making friends with people who live 7 hours ahead of me. I have really enjoyed it, and I think know that my collaborators have as well. 

I worry that my obsessive nature has, might, or could overpower my efforts. I also don't want to become too clingy on my collaborators. After all, this little world I have created isn't just about teacher-student relationships, but real (albeit online) friendships. Navigating mixed-gender and mixed-culture friendships has been a huge challenge for me, though one that is worth the effort to succeed. It would be a waste of words to try to explain what navigating this awkward learning curve has been like for me. Suffice it to say, I have learned a lot, and not just about Czech.

I think that in order to really succeed though, need to take a brief pause in my sprint.  

So far, I have only had 1 or 2 weeks "off" from my Czech studies: once when we went to Disney World, and maybe one other brief time. This really has been a "sprint." I would estimate that I spend about 3-4+ hours per day intensely focused on my Czech. 

It's not really fair to do that while my kids are on summer vacation. 

I came to a conclusion about 2 weeks ago when I started realizing that my relationships with these people were more valuable and important to me than the tutoring/studying/learning that I get out of them: it really isn't fair for me to expect any person to match me in my obsessive interest and drive to learn. Maybe I'm like this hyperactive puppy dog running around tirelessly catching and retrieving thousands of balls, and my owner (or the owner's family) eventually gets totally sick of it. Except, I worry that I might also be the dog-owner/ball-thrower too; I'm not sure, because I haven't gotten sick of it yet (though my family is a bit jealous of my time). I don't want to find out at what point that threshold is. My breaking point, the point at which I would decide to leave Czech forever. Of course I never want to discover what that is.

So I decided to change my language learning strategy in a few key ways: 
  • I decided to enroll in Charles University's online language center! I placed into level A2, which is really exciting to me. Much more about this later, I'm sure; their summer break is from July 3-September 10.
  • I decided that after I complete that language learning portal thingy, maybe I will continue to study Czech in some kind of degree program somewhere, if it's even possible. That seems like very far in the future. But maybe it's not actually as far as it seems, and I like to dream big.
  • I decided I'm going to take a short break from almost all of my Czech studies. I will still continue to read my scriptures in Czech, and we'll see: it's very possible I might not be able to hold myself back from everything. But I will stop some of my most aggressive efforts to skype every day, and read and write every day. 
  • I'm currently looking at a return date of around August 23. This is when my kids go back to school.
  • When I return, I will try to find some new collaborators, while probably also keeping the old ones. We will see how that goes. 
I have one last short piece of writing which I am working on, which I would like to share before going away for a while, so stay tuned.

I promise that I will return, and when I do, I will probably be even more energetic and excited about Czech than before! 

Final note: I am so grateful for all the work and sacrifice my collaborators have made to help me achieve my dream of learning the language and culture of my beloved ancestors. From the bottom of my heart, I thank you. I couldn't have made it this far without you. I can't wait to pick this up again in a few weeks, and I hope to see you there! :-)

Thursday, June 15, 2017

Bylo nás pět, XV


úterní večer

Každé úterý večer chodím do kostela v West Des Moines, kde je centrum pro rodinnou historii. Jsem tam konzultantka, a je to má povinnost pomoci lidem s jejich rodinnou historií a genealogií. Mám tu práci už 4 roky, a je to nejlepší povolání v celé církvi. Cítím se úžasně, když můžu někomu pomoci. Vím, že ta práce je od Boha. Mám svědectví o tom, jak můžeme žít spolu navždy, když jsme zpečetěni ve svatém chrámu, manžel s manželkou, rodiče s dětmi. Dělám tuhle práci nejen pro sebe, protože to mě baví, ale spíše pro ně, moje předky. Věřím, že Bůh nás miluje, a proto on nám dal chrámy, kde můžeme uzavřit smlouvy, které budou umožňovat, abychom se vrátili k Němu znovu, a abychom se mohli stát jako On.  



Wednesday, June 14, 2017

Herdek filek, ty "ancestry"

Opravdu, nevím co dělám.

To je nějaký soubor, který mi dal Roman v roce 2011. Ale vidíš, jaké jsou diakritických známenkách špatné.


A to nebyl problém jen s jeho soubor, ale s diakritkouem v celém GUI (předpokládám, že to je GUI i česky), třeba:


Ale jsem nejlepší, a našla jsem řešení zde.

Takže, změnila jsem jazyková nastavení non-unicode programů , a doufám, že to nebude pro nás problém později.

Úspěch!


Ano ano ano!

Ale…

ne...ne...NE!

Sto slov, která ještě neznám...a kam mám dát nejdůležitější věc, ten permalink?

Mám další strašlivou křivku učení. Ach jo.


Jak používáš tento program? Kde vložíš permalinky? A kde bych měla je vložit?

Tuesday, June 13, 2017

Zoo 12.6






Dneska jsme šli do zoo.

Jsme členové zoo, chci říct já, a každá další maminka v celé Des Moines oblasti.

Byli jsme já, Kerry, Holly, a Stephanie a můj otec šel také s námi. Dohramady jsme se sebou měli 10 dětí.

Kerry je má nová kamarádka, která bydlí deset domů od nás. Ona je milá, ale nejlepší je, že mám nějakou kamarádku. Ještě cítím se smutně, protože se přestěhovaly ostatní.

Loni měla rakovinu střev. Ale teď je v remisi.

Vidíte toho bílého páva? Zoolog mi řekl, že ten pták není žádný albín, ale jen leucistní. Pak mi to začal to vysvětlovat, jako kdybych nebyla vdaná za genetika, jako kdybych nezískala dobře v biologii na střední škole. Už vím, co znamená recesivní. Uff.

Zítra půjdeme se Stacy do útulku pro zvířata s našimi dětmi, protože měly limonádový stánek, a vydělaly čtrnáct dolarů, co chtějí jim dát.

To bude... zajímavé.


Thursday, June 8, 2017

Geneabloggerovi

Nevím proč, ale nikdy nečtu e-mailové bulletiny. Myslím si, že jsou velmi nudné. Upřímně, používala jsem stránkugeneabloggers” jenom pro nápady, o čem bych mohla napsat. Jako psací “krmivo”. Protože genealogie záleží moc na kde byli a nejen kdo byli, denní blogové výzvy byly pro mě neužitečnější věci na celé stránce. Pravděpodobně, byly také jedna jediná věc, která mě zajímala. I když byly často velmi hloupé.

Teď, chci aby se změnily. Ta blogosphere neustále změní, a podle mě, je strašlivé hloupé, jestli nepoužíváme sociální média jako nástroj. Multiplikujeme naši práci, ale zbytečně! Proč nevytvoříme stránku s vestavěnou Pinterest náštěnky, jako místo kde, můžeme sdílet příspěvky z našich blogů, které používají denní blogové výzvy?

Jsem mluvila se dvěma ženami  hodinu skrze webconference. Nevím, jestli rozuměly, co chtěla bych dělat. Měla bych nakreslit obrázky...třeba:






Thursday, June 1, 2017

Meta: 6 month checkup

It’s been ~6 months since I started learning Czech.

Last week I had a really exciting and gratifying series of experiences in which I actually started to feel some amount of confidence and satisfaction in my progress. Not really specific experiences - but a general feeling of, “Hey, I am making progress! I am doing better! I’m guessing the right words!”

I think the feelings of satisfaction and progress came in large part because I returned to doing some genealogy work with transcriptions and there I could really tangibly see and experience my progress. I mean, really, it was like a giant leap forward in my ability to decode the old writing to the new, standardized writing. It was a really nice realization, to see that all my efforts are actually paying off in big ways.

But it wasn’t just this - it was also several pockets of times when I would be talking with one of my Czech friends and then suddenly I understood what they were saying.

I had my first dream in Czech last month. It was really lame and dumb, because it was me texting in Czech. But I used the correct case.

These feelings were all dashed to pieces earlier this week when I tried (again) to read this really difficult book about Czech Folk Culture which has been on my reading list for at least 3 years, and I didn’t even comprehend some of the very basic ideas. It’s a difficult subject full of subtle nuances, and the book itself has many euphemisms and archaic expressions. The section I was trying to read was about stigma against unwed mothers, and it mentioned a story where the father made his daughter go work in the field and leave the illegitimate infant at home with nobody to take care of him or her. But I understood it the opposite: I understood that the father made the daughter leave the infant in the field to die. This goes against everything I know about Catholic culture and value of life. I was super glad to learn that I was reading it wrong. But it seems I need to wait a while to touch this book again.

It is really difficult for me to wait patiently for my Czech language skills to come. I am really craving accessing knowledge from a bottom-up methodology, which, if you knew me, would probably shock you. But I really would read every book I could get my hands on about Czech culture and history. It’s just that so many of them are written in Czech!

----------------------------------------------------

Some more about my learning processes, what’s working, what’s not:

I really enjoy feedback. It is really, really helpful to me. It makes me feel like somebody else cares about my efforts. It makes me feel less lonely in this pursuit. Targeted feedback also helps me to improve my skills.

By now I have developed a core group of Czech language collaborators with whom I enjoy skyping. Some are more or less frequent than others. All of them are really fun and interesting and have something to teach me. Some of them have become really close friends.

Now that it is summer, I have a new schedule, and this is how I want things to work.

I have been teaching English in the mornings from 6-9 am. Danny takes the kids over to my mom’s house in the mornings. She wants to watch them almost every day in the morning, because she really wants to help me learn Czech and pursue my genealogy goals. My family is all very supportive, which is fortunate; otherwise, this venture would definitely be impossible.

I will work on Czech stuff from 9-12 every morning. This is actually pretty similar to what I had been doing, but it will be nice to continue, and it will be nice to keep improving and focusing.

But I don’t want to waste my time drowning in meta right now. Suffice it to say that I’m adding more films and drills to my routine, putting a pause on really tough reading, moving away from some of the translator-dependent writing.






Wednesday, May 17, 2017

Tří oříšky pro Popelku

Podívala jsem se na film “Tří oříšky pro Popelku” poprvé (a podruhé) minulý víkend. Měla jsem tři otázky:

První: Co si představovala ta zlá macecha, že by se stalo útěkem se střevíčkem?
Druhý: Jak podváděla Popelka muže, aby věřili, že ona byla také muž?
Třeti: Proč se jí líbí princ?

Lukáš odpověděl tak:
  1. Možná zkoušela zkazit šanci ostatních, že stávou se nevěstou.
  2. Bylo hodně sněhu, a slunce svítilo. (Ale Danny říká, že to by mělo znamenat, že jejich zrak byl jasnější…)
  3. Žádný nápad.

Roman odpověděl tak:
  1. Řekl to samé jako Lukáš.
  2. Rozesmál mě.
  3. Odpověď najdeš v písni “Kdepak ty ptáčku hnízdo máš.”

Milan odpověděl tak:
  1. Je to pohádka!
  2. A je věrohodná ta tajná identita Clarka Kenta?
  3. Moc nad tím přemýšlíš! Je to jen pohádka! Ale je to nejkrasnější česká pohádka. Já a Maruška nejíme kapry o Vánocích, ale určitě sledováme ten film každý rok.

  • Kolikrát už sleduješ jsi to?
  • Hmmm...jak jsem starý…

Wednesday, May 10, 2017

Landauovi

Noda BiY'hudah.tif

Myslel si, že jeho rodina pohází z tohoto slavného rabína jménem Rabbi Ezechiel Landau, v Praze v 18. století, ale..zdá se, že to tak není...to bude židovská obdoba “můj předek je šlechtic” nebo u nás, “můj předek je indián.” Samuel, syn Ezeichiela Landau se oženil v roce 1778, ale měl 4 syny předtím. Byl "Familiant".

V minulosti, měli omezený (limit? quota?) počet židů v  českých zemích. Kdybys byl prvorozený syn, měl bys štěstí.

Mohl bys být "Familiant.” To znamená, měl jsi Familiantenové číslo Familiantské záznamy jsou velmi důkladné, a jsou on-line. Ten zákon zcela selhal. Způsobil, že židé se přestěhovali, rozšiřovali se po celých českých zemích ve snaze žít normální život, a mít rodinu. Místo omezení obyvatelstva, včlenil to do kultury.

To je skvělé pro pátrání a také strašlívě depresivní vidět antisemitismus před svýma očima.

Takže, Samuel byl synem Ezechiela. Samuel měl 2 děti, které žily do dospělosti: Josepha a Moisese. Joseph byl prvorozený, takže byl taky Familiant. Rodinná legenda našeho klienta je, že je pochází ze Samuela, ale neví jak.

Jeho Landauovi jsou do Polska. Poslední osobou v jeho řadě je Herszli. Herszli je jidiš pro Herrmann. Samuelův syn je Josef, a Josef má syna jménem Herrmann. ALE...to nemůže být jeho otec. Joachim je praprapraněcoděděček našeho klienta, jeho manželský záznam v roce 1840 říká, že jeho otec Herszli je již mrvtý. A každý záznam který jsme našli, říká, že Herrmann syn Josefa syn Samuela syn Ezechiela se narodil v roce 1815. To není možné, že měl syna manželského věku v roce 1840.

Možná ta legenda není pravda. Možná on je syn Moisesa. Možná přestěhoval se do Polska, aby měl rodinu.
Ale o polském badatelství nic nevíme vůbec. Nejsme badateléníci o Polskou historii


Myslím, že to spíš nebude pravda. Možná není potomkem Rabbi Yechezkela. Uvidíme. Nebo...neuvidíme.

Tuesday, May 9, 2017

mé poznatky o křtu

Narodila jsem Mormonkou. Ale nebyla jsem vlastně Mormonka, dokud jsem nebyla pokřtěna. Když nědko je pokřtěný, to znamená, že on se stal členem církve Ježíše Krista svatých posledních dnů.

Včera byl dvojí křest, takže jsem si myslela, že byl by zajímavé napsat o tom. Bude to ukazovat moje poznatky o křtu, které se jistě dotýkají toho, jak chápu křest v minulstoi, i když byl to katolický a ne mormonský křest.

Proč musíme být pokřtěni?
  • je to přikázání Boží
  • pro odpuštění hříchů
  • abychom se stali členy církve
  • to je předpokladem daru Ducha Svatého
  • to ukazuje naši poslušnost
  • abychom mohli vstoupit do celestiálního království...jednoho velmi velmi dalekého a vzdáleného dne…

Je to typický mormonský křest:


Vidíte hodně dětí, velmi nepohodlné židle, misonáři, lidé, kteří mají na sobě bílý oděv, starých, mladých, chutné zákusky, tištěné programy, nedělní oblečení (i když byla to sobota)

 
Ten křest bylo pro Jocelyn a Amber. Jocelyn je dcera mojí kamarádky Dianny. Findlayovi jsou mormonské. Jocelyn dosáhla osmi let věku, takže je zodpovědná za své činy. Nemusíš být pokřtěn předtím. Proč osm? Nevím. To je tak. Věříme, že křtění malých dětí je výsměchem Bohu, protože malé děti nejsou schopny hříchu. Existují něktkeří další lidé, kteří nemusí být pokřtěni, například ti s mentální retardací.

Amber je nová konvertitka. Setkávala se s misionáři po mnohem měsíců. Mimochodem, učili ji také v našem domě.
 
Vidíte nejoblíbenější mormonskou píseň někdy, “Jsem dítě Boha”? Napsali texty pro nečleny, kteří se zúčastnili. Každý členy zná všechna slova.
 
Po několika rozhovorech, otevírají dveře ke křtitelnice. Věříme, že ponoření je nezbytné. Proč, opravdu nevím, ale je to symbol znovuzrození. Ta křtitelnice existuje v každém mormonském kostele. Normálně, malé děti se přiblížení, aby bylo vidět. Nevidíš tam dobře na obrázku. Dveře do font vedou do koupelny pro muže a ženy. Velké zrcadlo pomáhá lidem vidět.

Otec Jocelyn ji pokřtil.
Misionář pokřtil Amber.
 
Potom, obdrží dar Ducha Svatého takhle. Bylo velmi záludné, že jsem to fotografovala.
 
Křty by měly trvat 20 minut. Byla jsem nabručená, protože to trvalo 45 minut.


Naše dcera bude pokřtěna jejím otcem v létě. Tradice v jeho rodině je dělat to doma v bazénu. Se povolením biskupa, to dovolí. Potřebujeme povolení od našeho biskupa a biskupa v Koloradu. Naštěstí je to tam děda.